БИЛИНГВА/BILINGVA

admin

В нашей жизни мы постоянно сталкиваемся с огромным количеством стереотипов и ярлыков, которые наше сознание и общественное мнение навешивают на окружающую действительность.

  Иногда мышление становится стереотипным по отношению к явлению, иногда – человеку, иногда же за ярлыками мы не видим сути целой страны. Не избежала подобной участи и Италия.  В самом деле – если спросить обычного человека о том, что приходит ему на ум, когда он слышит «Италия», это будет стандартный набор понятий, связанных, скорее всего, с национальной кухней. Более образованные люди вспомнят достопримечательности и деятелей эпохи Возрождения. Люди театра расскажут о комедии масок, пьесах Гоцци, Гольдони и Пиранделло. Практическое же знакомство с итальянским театром в большинстве случаев сводится к постановке Стреллера «Арлекино – слуга двух господ», которую так любят привозить в Москву. И в итоге приходится признать, что есть явная нехватка знаний о театре молодом, авангардном. Такие театры нечасто приглашают на гастроли – это не выгодно коммерчески. Поэтому единственный выход –- создать тематический театральный фестиваль.

  Nella nostra vita, siamo costantemente di fronte ad un sacco di stereotipi ed etichette che la nostra coscienza e l’opinione pubblica appende sul mondo. A volte il pensiero è stereotipato in relazione al fenomeno, a volte – una persona, e talvolta per le etichette non vediamo l’essenza di un paese. Non sfugge a questo destino nemmeno l’Italia.

   In realtà – se si chiede alla persona media che cosa le viene in mente quando sente «Italia», questo sarà un insieme standard di concetti correlati, molto probabilmente, con la cucina nazionale. Persone più istruite si ricorderanno delle attrazioni e delle figure del Rinascimento. La gente di teatro, parla della commedia dell’arte, dirano di Gozzi, Goldoni e Pirandello. Tuttavia, la conoscenza del teatro italiano, nella maggior parte dei casi, si riduce spesso, a performance di Streller «Arlecchino – servitore di due padroni», che piace tanto rappresentare a Mosca. Ed, alla fine, dobbiamo ammettere che vi è una chiara carenza di conoscenza del teatro giovane, avant-garde. Le stesse compagnie teatrali non sono spesso invitate a partecipare ai tour organizzati in quanto non è commercialmente redditizio. Quindi l’unico modo sarebbe quello di creare un festival del teatro.

  Именно благодаря подобной инициативе Театрального центра «На Страстном» в прошлом году состоялся первый фестиваль, посвященный молодому итальянскому театру. Проект был реализован при поддержке Правительства Москвы, Министерства культуры РФ и Министерства культуры и культурного наследия Италии. В этом году, помня о явном интересе публики, было решено провести второй фестиваль. Московская публика продолжила знакомство с молодыми театральными деятелями Италии.

  Grazie all’iniziativa del Centro Teatrale «Na Strastnom», lo scorso anno, si è tenuto il primo festival dedicato al giovane teatro italiano. Il progetto è stato realizzato con il sostegno del governo di Mosca, il Ministero della Cultura e del Ministero della Cultura e del Patrimonio d’Italia. Quest’anno, tenendo conto di un evidente interesse generale, si è deciso di organizzare una seconda edizione del suddetto festival I moscoviti potranno così continuare a conoscere i giovani teatranti italiani.

  «Италия молодая» гостила в Москве с 1 по 8 ноября и успела привлечь к себе внимание таких же молодых и неординарных зрителей. Основную тематику можно было определить как философски-мистическую. Что кардинально отличается от нашего привычного представления об итальянцах, как о людях, которые постоянно веселятся и что-то празднуют.

  «Giovane Italia», tenutosi a Mosca dall’ 1-8 novembre, è riuscito ad attirare l’attenzione di un pubblico giovane e non ordinario. Il tema principale si può racchiudere in filosofia e mistica. Tutto questo è radicalmente diverso dalla nostra idea abituale degli italiani, che sono considerati un popolo dedito sempre a divertirsi e festeggiare qualcosa.

  Подробно остановлюсь на трех спектаклях. На мой взгляд, они наиболее ярко отражают тенденции фестиваля. Итак, какая же она, молодая Италия?

  Si è lavorato sull’elaborazione di tre performance, che a mio parere, riflettono più chiaramente le tendenze del festival. Allora, che cosa è, “Giovane Italia”?

Италия обретающая/ Italia acquisisce

  Спектакль римского театра Muta Imago «Лев» основан на реальных событиях – истории советского солдата Льва Засецкого, во время бомбежки 1943 года получившего ранение в голову и потерявшего память. На сцене – актер (Глен Блэкхолл) в скудном, на первый взгляд, оформлении – лампы, спускающиеся с потолка, три экрана, подвешенных на разных уровнях и мелкий белый песок, устилающий всю сцену. Но начнется действие – и качающиеся лампы покажут ночную бомбежку, а на экраны, которые также окажутся мобильными, будут проецироваться лица-воспоминания, Лев напишет на них что-то, нарисует – он буквально начнет писать жизнь заново.

  Lo spettacolo del teatro romano Muta Imago «Leone» si basa su una storia vera — quella di un soldato sovietico, Zasetskii Leo, che durante i bombardamenti nel 1943 è stato colpito alla testa e ha perso la memoria.

Sul palco, l’attore (Glen Blekholl) è, a prima vista, scarso. La scenografia è costituita da una luce che scende dal soffitto, tre schermi, appesi su diversi livelli e fine sabbia bianca, moquette per tutta la scena. Quando l’azione inizia le lampade oscillanti mostrano il bombardamento notturno, e gli schermi che sono mobili, proiettano volti e ricordi. Leo ha scritto qualcosa su di loro, poi disegna dell’altro ed infine inizia letteralmente una vita nuova.

  Актер за весь спектакль не произнесет ни слова, рассказывая свою историю при помощи и движениями. Второй герой этого спектакля – врач, который на сцене не появится, но будет постоянно обращаться к пациенту, помогая (или мешая?) ему своими указаниями. Мы будто присутствуем на этих сеансах, на наших глазах происходит постепенное обретение себя. Герой из нелепого сгустка страха шаг за шагом будет превращаться в человека. В глазах мелькнет осознание… Себя? Едва ли. В звукоряд врывается еще и радио, которое радостно рассказывает о запуске ракет и покорении космоса. Эти два процесса идут параллельно — открытие космоса и открытие себя. И я даже не берусь рассуждать, что в наш нервный век опаснее и сложнее.

  L’attore per tutto lo spettacolo non dice una parola, raccontando la sua storia solo con le azioni e movimenti. Il Secondo eroe del gioco è un medico che non arriva sulla scena, ma sarà costantemente riferimento per il paziente, aiutandolo (od ostacolandolo?) con i suoi suggerimenti, indicazioni ed aiuti.

   Noi se siamo presenti a queste sessioni mediche, assistiamo alla progressiva acquisizione che il protagonista, ha di se stesso. L’eroe del gruppo vive l’assurda paura di trasformarsi progressivamente in un uomo. I suoi occhi lampeggiano quando riconosce … Se stesso? Difficilmente. Noi sentiamo anche la radio, che parla di razzi ed annuncia esplorazioni nello spazio. Questi due processi vanno di pari passo, lo spazio aperto e la stessa apertura. E non ha nemmeno il coraggio di sostenere che nella nostra epoca nervosa, si attua un processo pericoloso e difficile.

  В финале Лев будет бежать вперед, подгоняемый слепящим светом прожекторов. В реальности Лев боролся с болезнью на протяжении 30 лет, но так и не смог до конца обрести себя. В спектакле же оставили открытый финал, что, несомненно, добавило новых красок истории, более сочных и контрастных.

  In finale Leo verrà eseguito in avanti, guidata da riflettore accecante. In realtà, Leo lottato con la malattia per 30 anni, ma non è mai stato in grado di ritrovarsi se pienamente. Il spettacolo ha anche lasciato finale aperto, che senza dubbio ha aggiunto storie vernici nuove, più succulente e contrastanti.

Италия ищущая/Italia alla ricerca

  Моноспектакль «Конец», представленный театром Babilonia Teatri (город Оппеано) оставил двоякое впечатление. Создатели спектакля (они же авторы текста) задались целью отменить запрет на разговор и рассуждения о смерти. И стали говорить грубо, резко и неприятно. На протяжении всего спектакля мне казалось, что в своем поиске смысла смерти они переступят ту роковую черту, которая отделяет сомнения новообращенного в веру от богохульства отступника. В этом спектакле главным героем стал текст и голос. Мысли о том, как быть со смертью, что начнется с нею и начнется ли, звучат без особой интонации и подтекста. Валерия Раймонди, играющая единственную роль, играет никого и всех одновременно. Даже не ясно до конца, читается ли текст от лица мужчины или женщины. Благодаря этой обезличенной игре извечный человеческий страх перед смертью и ее неизвестностью становится на 50 минут спектакля личным переживанием каждого. Соблазн поддаться этому страху возникает практически у всех. Даже если кто-то против двухметрового распятия на сцене, даже если посчитает все действие кощунственным, от этого чувства ему не отделаться.

  Monospettacolo «The End», presentato da Babilonia Teatri (Oppeano) ha lasciato una doppia impronta. I creatori dello spettacolo (che erano anche gli autori del testo), hanno deciso di revocare il divieto di conversazione e parlare della morte. E parlano rudemente, bruscamente ed in modo sgradevole. Durante il spettacolo ho pensato, che il regista ricerca il significato della morte e fa un passo oltre la linea fatale che separa il dubbio nella fede dalla blasfemia. In questo spettacolo il personaggio principale è stato il testo e la voce. Pensieri su come possa essere la morte, che inizierà con lei, erano pronunciate senza intonazione speciale e sottotesti. Valeria Raimondi, che interpreta il solo ruolo, interpreta tutti e nessuno allo stesso tempo. Non è ancora chiaro fino alla fine, se a leggere un testo sia un uomo o una donna. Questa impersonale interpretazione riconduce all’eterna paura umana della morte. Sarà un esperienza personale per ogni spettatore della durata di 50 minuti. La tentazione di cedere a questa paura nasce in quasi tutti. Anche se qualcuno è contrario a che il crocifisso metta piede su un palco, anche se si ritiene tutta l’azione blasfema, da questa sensazione, non è possibile scappare.

  Актриса сама установит на сцене крест с распятым телом, предварительно прикрутив к статуе Христа руки и вроде бы, шокирует, но и напомнит, что по христианскому мировоззрению люди своими грехами каждый день распинают Спасителя. «Дай мне десять заповедей на мою смерть. Для жизни есть время, я научусь ей сама» – подобные слова произносятся резко и громко, глаза постоянно устремлены в зал. От смыслов не уйти. Думаю, что основное, что спасло спектакль от превращения в подобие известного нам «панк-молебна» были стигматы на руках героини и ребенок, которого она вынесла на руках в финале. Можно трактовать их как угодно, для меня же они стали символами общей сопричастности распятию и общей же возможности спасения.

L’attrice installerà la croce sul palco con il corpo crocifisso che ricorda che nella visione cristiana c’è l’opinione, che le persone ogni giorno pregano per la remissione dei peccati il crocifisso ed il Salvatore. «Dammi dieci comandamenti sulla mia morte. Per la vita è il tempo, io li imparerò da sola» – queste parole sono dure e forti, con gli occhi sempre fissi sugli spettatori. Delle stesse il senso non può sfuggire. Penso, che la cosa principale che ha salvato lo spettacolo di trasformazione in una specie a noi noto «preghiera punk» erano le stimmate sulle mani dell’eroina e il bambino, che portava in braccio in finale. Può trattarli come volete, per me sono diventati simboli di proprietà comune della crocifissione e la possibilità complessiva di salvezza.

Италия протестующая/ Italia protesta

  Миф об Антигоне, дочери и одновременно сестре Эдипа, которая, несмотря на запрет царя Креонта, похоронила своего брата Полиника, оказавшегося предателем, интересовала театральных авторов на протяжении многих веков. Лишь в античной драме существует семь произведений с ее участием, а последняя вариация на сюжет этого мифа была создана в 2004 году. В спектакле театра Motus (город Римини) взят за основу текст Еврипида, но создана полностью своя героиня, сочетающая в себе практически все прежние драматургические опыты. Итальянская Антигона своей резкостью напоминает драму Брехта, а по психологизму не уступает героине Ануя.

  Al mito di Antigone, figlia di Edipo, che nonostante il divieto del re Creonte, seppellì il suo fratello Polinice, che hanno trasformato in traditore, gli autori erano interessati da secoli. Solo nel dramma antico ci sono sette opere con la sua partecipazione, e l’ultima variazione sul tema di questo mito è stato creato nel 2004. Nel teatro di Motus (Rimini) è rappresentato il testo di Euripide, ma modificato, creando interamente il suo carattere, che unisce quasi tutti gli esperimenti precedenti drammatici. L’italiana Antigone, con la sua durezza nel dramma di Brecht non perde, e l’eroina Anuya ha molto psicologismo.

  Театр представляет трилогию. В каждом спектакле – два актера. Антигона (актриса Сильвия Кальдерони) и кто-то еще: брат Полиник (первая часть «Впусти солнечный свет», царь Креонт («Слишком поздно») и прорицатель Тиресий в третьей части «Я ухожу». Во второй части трилогии Сильвия Кальдерони также перевоплотится во возлюбленного своей героини, сына Креонта Гемона.

  Il teatro presenta una trilogia. In ogni performance ci sono due attori. Antigone (attrice Silvia Calderoni) e qualcun altro: il suo fratello Polinice (la prima parte «Let the sunshine»), il re Creonte («Too late») e le Tiresia profeta nella terza parte «Iovadovia».Nella seconda parte della trilogia Silvia Calderoni interpreta anche l’amante del sua eroina — Emone, il figlio di Creonte.

  Полноценно рассказать получится лишь о третьей части трилогии – спектакле «Я ухожу». Первые две части я увидела в записи, о чем я, как критик и как зритель, искренне сожалею.

  In modo più completo, posso parlare della terza parte della trilogia – «Iovadovia”. Le prime due parti sono state mostrate nel video, di questa cosa io, come critico e come spettatore, ne sono veramente dispiaciuto.

  Сценическое пространство опять минималистично: палатка, барабанная установка в углу и круг полной луны, которая через некоторое время станет экраном. На нем начнется онлайн-трансляция из палатки, в которой большую часть времени находится Антигона. Заключительная часть трилогии повествует о ее погребении заживо и палатка в данном случае – гробница. В ней установлена камера, в которую и будет твердить свои последние слова героиня.

  Gli allestimenti erano molto minimalisti: una tenda e un cerchio della luna piena, che nel tempo viene visualizzato. Inizierà una trasmissione in linea della tenda, in cui la maggior parte del tempo sarà Antigone. La parte finale della trilogia racconta la storia della sua morte: fu sepolta viva. E la tenda nel questo caso funge da tomba. E’ installata una videocamera, che parlerà al posto dell’eroina poco prima di morire.

  Во всех трех частях актеры постоянно выходят из образа и начинают разговаривать, как обычные артисты на репетициях. Вспоминают детство, обсуждают роли. Произнося реплику то с одной интонацией, то с другой, они словно пробуют на вкус греческую трагедию. Высокий александрийский стих утрачивает пафос, и история Антигоны становится сюжетом из вечерних новостей. В третьей части «выходов» из образа меньше всего, но шепот и крик Антигоны в камеру и без того – картина современной жизни. Это квартира, в которой перед веб-камерой сидит человек и только так может обратить внимание мира на себя. На свой поиск, на свою судьбу или на свой протест – неважно. Разъединенность и одновременное единство людей, живущих в сети, так же драматично, как и одинокий протест Антигоны.

  In tutt’e tre le parti dello spettacolo, gli attori spesso escono dai loro ruoli e iniziano a parlare a ripetizione. Ricordano l’infanzia, discutono sul loro ruolo. Pronunciando una replica l’uno o l’altro, sembrano gustare la tragedia greca. Alta Alexandrine perde il pathos, e la storia di Antigone sarà come una notizia del telegiornale della sera. Nella terza parte delle «uscite» della immagine è meno probabile, ma i cigolii e le strida di Antigone nella videocamera sono l’immagine della vita moderna. Si tratta di un appartamento in cui la parte anteriore della webcam si trova un uomo e solo così può attirare l’attenzione del mondo su se stesso. Sulla sua ricerca, il suo destino o la sua protesta – non importa. La disunione e l’unità simultanea delle persone che «vivono» in Internet nello stesso modo drammatico come Antigone protesta solitaria.

  Актерская игра Сильвии Кальдерони – отдельное удовольствие. Актриса обладает той благодатной внешностью, на которой, как на чистом листе, режиссер может изобразить все, что необходимо. На обсуждении спектакля сидела приятная, худощавая девушка с короткой стрижкой и приятной улыбкой. В спектакле же Антигона была даже не человеком, а каким-то иным существом, с нелепыми движениями и резкой мимикой. В спектакле часты моменты, когда актриса почти полностью обнажена. Но обнажение было продиктовано не желанием шокировать или «новаторскими» тенденциями. В спектакле «Конец» Babilonia Teatri проводником смысла становится голос актрисы, а в «Антигоне» смысл подчеркивает тело. Мальчишеская фигура Сильвии Кальдерони стирает половую принадлежность этого смысла – он вновь един и значим для всех, и для мужчин, и для женщин.

  Recitazione di Silvia Calderoni – trattamento speciale. L’attrice possiede un aspetto grazioso, su cui, come su un foglio, un regista può rappresentare tutto ciò che è necessario. Nello spettacolo ho visto solo una ragazza magra, con i capelli corti e un bel sorriso. Ma nello spettacolo Antigone non era nemmeno una persona, ma qualche altra creatura, con movimenti assurdi e gesti affilati.

  In una parte della prestazione l’attrice era quasi completamente nuda. Ma l’esposizione non è stata motivata dal desiderio di shock o «innovative» tendenze. E se nello spettacolo The End Babilonia Teatri significativo diviene il conduttore, che diventa la voce, e nella storia dell’Antigone il senso è sottolineato dal corpo fanciullesco della figura di Silvia Calderoni. In questo modo cancella l’idea di sesso, e sono invece riuniti e significativi per tutti, e per gli uomini e le donne.

  P.S. В спектаклях фестиваля четко отразилась современная социальная ситуация, сложившаяся и в мире вообще, и в Италии в частности. Пошатнувшаяся уверенность в завтрашнем дне как ничто другое порождает мысли о необходимости выбора и принятия сложных решений, и обретения смысла, который бы стал связующим звеном между удобным вчера и неуютным, неизвестным завтра. И, несмотря на полученное удовольствие, хочется надеяться, что следующий фестиваль итальянских спектаклей познакомит зрителей с работами более радостными и позитивными.

  P.S. Nelle esibizioni del festival si riflettono chiaramente l’attuale situazione sociale e il mondo in generale, e in Italia in particolare. L’agitata fiducia nel futuro, come ogni altra cosa fa sì che ci sia il pensiero di fare scelte e prendere decisioni difficili, e di dare un senso a ciò che sarebbe diventato il legame tra «ieri» confortevole e lo scomodo, sconosciuto «domani». Ma io spero, che gli spettacoli del prossimo Festival italiano introdurranno il pubblico ad opere più gioiose e positive.

Знакомилась с молодой Италией Наталья Ионова
Incontra un giovane Italia Natalia Ionova
Фотографии предоставлены пресс-службой
Театрального центра на Страстном

Author

Поделиться: